Barunka: Anděl, který pro Mary’s Meals vyrábí anděly

Sedmnáctiletou Barunku život vystavil mnoha nesmírně těžkým zkouškám. Přesto nezahořkla a rozhodla se využít své síly k pomoci druhým. Sama je schopna zajistit každodenní jídlo ve škole pro šest dětí na celý školní rok a jak říká, je díky tomu šťastná

Published on

13 Črv 2023

Láskyplní rodiče bezesporu znají trable a úspěchy svého dítěte lépe než kdokoli jiný. Proto si Barunčin životní příběh necháme nastínit právě z tohoto (jen nepatrně zkráceného) zdroje:

„Barunka byla úžasné miminko – živé, veselé a ukecané (to má doteď). A viděla. Vstup do života neměla jednoduchý, ale jako velká bojovnice ho zvládla.

Když měla Barunka 2,5 roku, lékaři jí diagnostikovali rozsáhlý nádor na mozku. Od toho okamžiku nastoupila dlouhou a složitou cestu léčby. Nejdřív přišla na řadu chemoterapie, která byla zpočátku úspěšná, ale po necelém roce musela být ukončena. Objevily se totiž další komplikace, kvůli nimž musela Barunka podstoupit několik operací hlavičky. Nemocnice se na několik let stala jejím domovem.

Po tom, co Barunka všechno zvládla, jsme si mysleli, že už nás nic nepřekvapí. Nádor ale začal rychle růst a na začátku roku 2011 musela Barunka podstoupit první kraniotomii, při níž jí lékaři vyoperovali polovinu nádoru. Barunka opět prokázala svou bojovnou povahu a v rekordním čase se po operaci uzdravila.

Před Vánocemi téhož roku ovšem Barunka přišla prakticky ze dne na den o zbytky zraku. Přesto neztratila životní elán a začala objevovat svět jinými smysly. Než začala chodit do první třídy, měla Braillovu abecedu doslova v malíčku… a taky v prostředníčku a ukazováčku.

Další fyzické komplikace (dočasné částečné ochrnutí na polovinu těla) a následné operace spojené s nádorem zvládla Barunka opět statečně, ale nebylo to vůbec lehké. Na jaře roku 2017 podstoupila druhou kraniotomii…“

Dnes je Barunce 17 let a navzdory výše popsaným (a mnoha dalším nezmíněným) zdravotním potížím, z ní vyrostl radostný a otevřený člověk. Přitom by v její situaci bylo určitě pochopitelné, kdyby se litovala a uzavřela se do sebe. To je ovšem přesný opak toho, jak se Barunka k životu staví.

Velmi názorně je Barunčin životní postoj vidět na jejích andílcích. Když přišla o zrak, začala po nějaké době lidem říkat, že vidí anděly. A ještě později začala vyrábět jednoduché a krásné andílky z korálků, k nimž vždy přidá vzkaz v Braillově písmu. Ze svého skromného výdělku, který jí prodej těchto ozdůbek přináší, pak Barunka přispívá na Mary’s Meals. Sama je tak schopna zajistit každodenní jídlo ve škole pro šest dětí na celý školní rok.

Když se jí zeptáte, proč se rozhodla tímto způsobem přispívat, odpoví jednoduše: „Protože když těm dětem pomáhám, jsem šťastná.“ Je úžasné, že tato nevidomá dívenka sama objevila jedno z nejlepších měřítek, které člověku pomáhá zorientovat se v tom, zda práce, kterou děláme, má smysl. Když přes všechny překážky, únavu či nedorozumění hluboko uvnitř cítíme, že to, co děláme, nám přináší radost, pak jsme na správné cestě.

Barunčin příběh ukazuje, že láska nejbližších lidí dokáže i člověku s velkým hendikepem mnohé vynahradit a pomoci mu žít naplněný život. A je rovněž důkazem faktu, že každý může podle svých sil udělat něco, aby pomohl jiným a že pomoc potřebným obdarovává i toho, kdo dar poskytuje. Křehká dívka je pro lidi kolem sebe, i mnohé, kteří ji znají jen na dálku, velkou inspirací a povzbuzením. Barunka je anděl, který vyrábí anděly.