Škola, která obstála ve válečné zóně
Před ničivým konfliktem v Tigraji byla škola Beati Akor vzorovým vzdělávacím zařízením. Ředitel Tsegay Mehari popisuje, jak komunita udržela školu i za války v provozu a jak návrat školního stravování znamenal zásadní obrat k lepšímu.
Kabinet Tsegaye Mehariho, ředitele základní školy Beati Akor, zdobí medaile a trofeje, které dokumentují úspěchy jeho žáků. Ještě v roce 2019 byla škola v přeneseném smyslu výkladní skříní dokumentující úspěšný rozvoj celé komunity. Tehdy nikdo nemohl předvídat, jaké pohromy budou v následujících letech tento region včetně školy Beati Akor pronásledovat…
Nejprve přišel covid-19 a v rozvratu, který způsobila pandemická situace, následovaly mezi listopadem 2020 a listopadem 2022 dva roky brutální občanské války. Poslední ranou je na severu Etiopie ničivé sucho.
Když vypukla válka
Asi by se nikdo nedivil, kdyby měl Tsegay chuť všechno vzdát, ani kdyby to nakonec doopravdy udělal. K tomu ale nedošlo. Tsegay, učitelé i komunita vytrvali v neuvěřitelně těžkých časech, aby děti maximálně podpořili. I tak ale přestaly stovky žáků docházet do tříd, protože je násilí a hlad donutily zůstat doma.
„Před konfliktem měla naše škola skvělé výsledky. Dosahovali jsme vysokých výkonů a byli vzorem pro ostatní školy. Během konfliktu však byla školní budova poškozena a prudce klesl počet žáků, kteří se přicházeli učit. Před konfliktem jsme měli 730 studentů, během války jenom 261!“ popisuje Tsegay ne až tak vzdálenou minulost.
„Jenže pak jsme museli školu zavřít, z čehož jsem byl velmi smutný. Místo, aby se učili ve škole, naši žáci se zblízka seznamovali se zbraněmi. Z toho jsem měl opravdu velmi špatné pocity. Rád pozoruji, jak se děti učí, pracují se školními pomůckami a jak jim učitelé chystají materiály do hodiny. Během války se ale tohle všechno úplně změnilo a já jsem z toho byl opravdu smutný.“
Udržet školu v bezpečí
Odhady hovoří o tom, že během občanské války v Tigraji přišlo o život 600 000 lidí. Kvůli tomuto skutečně strašlivému konfliktu musely miliony lidí opustit domovy a hledat bezpečí jinde. V základní škole Beati Akor se učitelé a členové komunity rozhodli – uprostřed rozsáhlého násilí a za cenu mimořádného ohrožení vlastní osoby – vrátit do školy a jako zázrakem se jim podařilo udržet ji v provozu.
Učitelé neustále apelovali na členy komunity, aby se společně snažili udržet školu v bezpečí a zachránit před poškozením i školní materiály. Někteří lidé dokonce přistupovali k vojákům a prosili je, aby na školu brali ohledy a umožnili její „efektivní provoz“.
Škola se ani tak nevyhnula fyzickým dopadům války, ale výuka pokračovala, jak to jen bylo možné. Jak vysvětluje Tsegay: „V Tigraji se válčilo, ale učitelé se i tak odhodlali k návratu. Více než rok učili bez nároku na plat.“
Poválečný návrat „k normálu“
Jak škola Beati Akor vypadala po odchodu vojáků? Na to ředitel Tsegay Mehari odpovídá: „Ještě jsme nedali všechno do pořádku. Během jednoho období používali vojáci školu jako tábor a poškodili hlavní bránu školy. Dveře chybí a kvůli bombám jsou poškozená taky okna v knihovně. Válka nás vrátila o několik let zpátky. Mimo jiné se dnes naši žáci neučí na úrovni, která by odpovídala jejich věku, protože zameškali několik let školní docházky. Válka na ně měla i psychické dopady. Odnesli si z ní traumata, protože během války viděli různé věci. Jejich studijní výsledky určitě nejsou stejné jako dřív.“
Válka za sebou nechala velké škody, ale školní komunita se začala pomalu obnovovat. „Před covidem a válkou jsme dostávali spoustu ocenění od různých vlád a nevládních organizací. I teď se snažíme mít dobré výsledky, stejně jako dřív,“ komentuje Tsegay úsilí všech, kdo se o provoz školy starají.
Všichni se vrátili díky jídlu
Učitelé dělali všechno možné, aby se děti vrátily do školních lavic. Kvůli rizikům války a zničující míře hladu ale i tak mnohé zůstaly mimo školu. Některé pracovaly, jiné žebraly, další se svými rodinami odešly hledat nový začátek. Tsegay je přesvědčen, že až znovuzavedení školního stravování všechno změnilo a přivedlo zpět do tříd větší množství žáků: „Během konfliktu nefungoval ani program školního stravování. Teď, když se znovu rozběhl, se počet studentů výrazně zvýšil. V současnosti máme víc než 1 000 žáků a všichni se vrátili díky jídlu ve škole.“
Tsegay dál mluví o tom, jak nepostradatelným základem pro jeho školu je v současnosti program školního stravování: „Je zřejmé, že stravovací program má velký vliv na zápis do školy, ale také na studijní výsledky. Doufáme, že se naše škola stane vzorem nejen v Etiopii, ale taky v mezinárodním měřítku. …že to bude škola s vysokými výkony a úspěchy. Budeme se o to co nejvíc snažit.“
Program stravování má i další přednosti, pomáhá také komunitě. V Tigraji je velká nouze a stravování ve škole znamená zkrátka a dobře jídlo pro tigrajské děti. Je to velká pomoc pro celou komunitu. „V Tigraji je teď velmi vysoká míra hladu. Je tady velké množství vnitřně vysídlených lidí a navíc ohromné sucho. Napřed přišel koronavirus, po něm válka a pak sucho. V Tigraji bylo napácháno tolik škod. Zdejší společenství potřebuje pomoc,“ uzavírá Tsegay celé setkání.
Děkujeme za vše, co děláte, abyste pomohli zajistit spolehlivé školní stravování nejen pro děti ze základní školy Beati Akor. Stálý zdroj jídla je záchranným kruhem, na němž je v době, kdy v regionu panuje drtivý hlad, závislý osud mnoha rodin. Ve spolupráci s naším důvěryhodným partnerem neúnavně pracujeme na rozšíření programu školního stravování v Tigraji.
Podpořte nás prosím, pokud můžete, abychom mohli pomoci i dalším desetitisícům dětí, které stále čekají na možnost začít se znovu učit.
(Kliknutím otevřete darovací stránku projektu Donace.cz, jejímž prostřednictvím sbírku pro tento účel pořádáme. Donace.cz si z daru nebere žádnou provizi a hradí i bankovní poplatky. Při darování máte ovšem možnost podpořit portál Donace.cz drobnou částkou.)