Jeden (ne)obyčejný den v Malawi
Na přelomu září a října jsme měli společně s českou ambasadorkou Mary’s Meals Petrou Burianovou možnost osobně vidět, jak funguje školní stravovací program v Malawi, kde práce naší organizace v roce 2002 začala
Je pár minut před půl sedmou ráno, pondělí 30. září. Stejně jako ostatní z naší malé skupinky podporovatelů, dobrovolníků a několika zaměstnanců Mary’s Meals se držím sedadla před sebou a pokouším se zachovat rovnováhu. Vstávali jsme před pátou a na cestu severně od Blantyre, druhého největšího města Malawi, jsme vyráželi v půl šesté. Zpočátku jsme uháněli po dost solidní asfaltce, ale teď už pár minut naše bílá dodávka poskakuje po hrbolaté prašné cestě.
Úsměvy vycházející s ranním sluncem
Už od okamžiku, kdy jsme nasedali, osvěcují okolí nesmělé ranní paprsky, a tak z okna koukám na krajinu kolem silnice, kde je jasně patrná zdejší chudoba. Spousta hliněných domků je nedostavěných, nebo snad nedokončených. Těžko říct. Míjíme místní tržnici s hromádkami zeleniny a krejčovským krámkem a pod jednoduchým přístřeškem vidím kulečníkový stůl, který tady působí dost nepatřičně. Dál za silnicí se jedno za druhým střídá množství úhledně obdělaných políček. Období dešťů by mělo přijít asi za měsíc a ani loňská velká neúroda neodradila místní zemědělce od toho, aby letos půdu připravili tak dobře, jak je to vůbec možné.
V 6:35 přijíždíme ke škole Mdeka a zastavujeme na prostorném hliněném nádvoříčku. Na první pohled vypadá škola skoro opuštěně, ale když obejdeme jednu z větších budov, otevře se nám pohled, který ty méně připravené z nás skoro srazí do kolen. Před školní kuchyní, kde už čeká několik hrnců plných kouřící kukuřično-sójové kaše, stojí obrovský zástup dětí, které trpělivě čekají, až na ně přijde řada. Do zdejší školy jich chodí 1 721 a horká ranní kaše je hlavním důvodem, proč je v malé horské škole tak plno. Jedno po druhém si děti umývají ruce a hrnečky a přistupují k betonové přepážce. Položí na ni svůj hrneček, který kuchařky vrchovatě plní kaší. Děti si berou svoji porci a usazují se na nejrůznějších místech – ke zdem budov, ke stromům, případně ve skupinkách jen postávají. Některé z nich mají lžičky, jiné kaši z hrnečků usrkávají a vybírají prsty. Čím víc hrnečků kuchařky naplní, tím intenzivnější je dětské štěbetání a úsměvy na tvářích školáků.
Nejpozoruhodnější místo v Malawi
Pro sehnuté kuchařky je tahle práce dost namáhavá, jak máme později možnost sami vyzkoušet, ale jde o jeden z posledních úkonů, které tady dnes dělají. Některé z nich vstávaly ve dvě, jiné ve tři hodiny ráno, aby se včas dostaly do kuchyně, která je od jejich domova vzdálená třeba i pět kilometrů. Uklidily tady, nanosily vodu, umyly obrovské stolitrové kotle a zatopily pod nimi. Několik metráků kaše pak vařily za stálého míchání obrovskými vařečkami a teď tedy nadešel čas vydávání kaše dětem. Pak ještě zbývá závěrečný úklid a zajištění zbývajících zásob kaše. Ani jedna z těchto pracovitých žen nedostává za práci žádnou odměnu. Svoje síly dávají k dispozici, protože věří, že jejich námaha má velký smysl. Enelesi, která je jednou z nich, nám později říká: „Proč to dělám? Protože jen díky kaši jsou děti ve škole a můžou se naučit něco do života. Já tady mám sama dceru, a tak vím, jak je to důležité. Bez kaše tady ve škole by byl náš život mnohem těžší.“
Kaše ale není jen „hmota na zaplnění žaludku“. Je doplněná o nejdůležitější vitamíny a minerály a její složení je schválené Světovým potravinovým programem (WFP). „Kaše je pro naši školu naprosto zásadní. Dokud jsme ji tady od Mary’s Meals neměli, děti často odcházely v půlce vyučování nebo sem ráno vůbec nepřišly. Mnoho z nich školu ani nedokončilo. Od té doby, co mají ve škole kaši, sem chodí skoro dvakrát tolik dětí. Ve vyučování jsou pozornější, mají o moc lepší studijní výsledky. Ten jeden hrnek kaše denně je strašně důležitý,“ gestikuluje Allan Sefasi, který je tady ředitelem. V jeho škole strávíme bezmála dvě hodiny a mě osobně připadá, že jsem na nejpozoruhodnějším místě v Malawi. Veselé, přirozené a kontaktní děti, učitelé, kteří svojí autoritou a hlasem zvládají třídy čítající stovku dětí. Místní ženy, které každý školní den pracují dlouho před rozedněním, aby se sedmnáct stovek školáků mohlo aspoň jednou za den pořádně najíst.
Kaše plná naděje
Ani se nám odtud nechce, ale o půl deváté musíme dál. Školy, kde se odehrává prakticky totožný děj, uvidíme dnes ještě dvě. Čekají na nás ještě ve škole Namatete (více než 5 000 žáků se tady střídá na ranní a odpolední směny, což je v Malawi dost běžné) a škole Angelogoveya (1 083 dětí), kde se stravovací program Mary’s Meals rozběhl teprve před pár dny. Při pozdním obědě se mi nad jídelním lístkem vybaví tisíce dětí, které jsem dnes viděl, a jejich rodiče, pro něž cena zdejšího (na naše poměry dost levného) jídla představuje rozpočet celé rodiny na několik dní, možná i týdnů. Ani náš odpolední program nám nedává prostor k odpočinku a k hotelu přijíždíme se západem slunce. Na svých společnících ale vidím, že stejně jako pro mě, byl i pro ně dnešní den naprosto mimořádný a naši únavu překrylo mnoho dalších, mnohem pozitivnějších a hlubších dojmů.
Neobyčejný den to byl z našeho pohledu i díky tomu, že všichni víme, jak obyčejný vlastně byl pro obrovské množství škol a dětí v Malawi. Díky neuvěřitelné štědrosti mnoha dárců na celém světě tady Mary’s Meals každý den zajišťuje jídlo v 1 026 školách roztroušených ve 23 regionech. Každý den se na přípravu kaše spotřebuje asi 57 tun instantní směsi a naplní 3 229 stolitrových hrnců, které obsluhuje asi 9 600 dobrovolníků (jde o jednodenní směnu, celkem je zde dobrovolníků mnohem víc, protože se v pomoci dětem střídají). Každý den se tady v Malawi vydá víc než milion porcí pro víc než milion dětí, pro které je kaše cestou k záchraně, zdraví a životu, v němž má naděje na lepší budoucnost své pevné místo.
Marek Telička
- V Malawi, v okolí Blantyre, jsme byli čtyři dny. Důležitým členem naší malé výpravy byla Petra Burianová, česká ambasadorka Mary’s Meals. Nepostradatelným účastníkem byla také kameramanka a režisérka Dominika Sommerová, která sbírala materiál pro dokument, jenž bude v následujících měsících zveřejněn na TV Noe.
- Společně s námi čtyřdenní cestu absolvovalo šest dalších podporovatelů, dobrovolníků a zaměstnanců Mary’s Meals z Německa, Skotska, Velké Británie a Kanady.
- Cesta do Malawi nám byla zprostředkována, abychom se mohli na vlastní oči přesvědčit, jak spolehlivě a s jakým nasazením všech zúčastněných program školního stravování v Malawi funguje.
- Náklady byly hrazeny ze soukromých zdrojů. Stejně jako v případě nákladů na provoz české pobočky, ani na tuto cestu jsme nepoužili ani jedinou korunu, kterou čeští dárci věnují na jídlo pro děti.
