Dva životní příběhy z keňské Turkany
Jednou z nejchudších částí Keni je okres Turkana na severozápadě země. Jídlo podávané ve školách zde velmi výrazně ovlivňuje životy dvanáctileté Logiel i čtyřicetileté Epeot
V roce 2022 jsme zahájili podávání školních jídel v základních školách v Turkaně, čímž jsme začali pomáhat více než 60 000 dětí ve 171 základních školách. Relativně vysoká čísla ovšem neposkytují dostatečný obraz o tom, jak velký význam má naše pomoc pro tamní obyvatele. Proto přinášíme příběh matky pěti dětí Epeot a dívky Logiel, která má sedm dalších sourozenců.
Dřevo na prodej a nebezpečné hloubení studen
Epeot Kiyonga má za sebou 40 let života, který ji rozhodně nijak nešetřil. Doma v Kaite Kapel (region Turkana) zažila zničující dopad sucha a na vlastní kůži poznala, jakou si chudoba vybírá daň. Epeot porodila osm dětí, ale pouze pět z nich zničující boj s bídou přežilo. Kvůli suchu přišla o většinu hospodářských zvířat. Nyní po většinu dne sbírá palivové dříví, které nosí z velké dálky. Jeho prodejem chce zabezpečit svých pět dětí.
Epeot také začala hloubit studny, aby pro svou rodinu našla čerstvou vodu. Je to však nesmírně nebezpečná práce, protože občas je potřeba kopat opravdu hluboko: „Může mi to trvat i dva dny a je to velmi riskantní, protože v určité chvíli se musím dostat až na dno jámy, abych mohla pokračovat v práci. Pokud by se stěny zřítily, pak bych byla zaživa pohřbená.” Ve studnách ale pokaždé není dostatek vody, proto Epeot vybírá tekutinu, která se nahromadila přes noc. Když uplyne 24 hodin, vrací se pro další vodu. Taková je realita života obyvatel této polopouštní oblasti v Keni, kde již čtyři roky po sobě nepřišlo období dešťů.
Epeot je jako matka samoživitelka pod velkým tlakem, ale díky Mary’s Meals dostává jejích pět dětí každý školní den jídlo v místě vzdělávání. Do třídy, kde dostávají příležitost učit se číst a psát, je přitahuje právě jistota jídla.
Zatím jediná z rodiny
Logiel nastoupila do školy v Kaite Kapel teprve nedávno. Pochází z osmi sourozenců a v současnosti je jediná z celé rodiny, kdo má možnost školu navštěvovat. Chtěla sem chodit už dřív, protože touží stát se lékařkou, ale ještě před pár měsíci se tato dvanáctiletá dívka musela doma starat o hospodářská zvířata. Nakonec ale dostala šanci učit se, za což je nesmírně vděčná. Jejím nejoblíbenějším předmětem je angličtina, ale také ráda hraje s kamarády fotbal. K tomu jí podávané jídlo poskytuje energii, kterou dřív neměla. „Ve fotbale jsme my holky lepší než kluci,“ říká se smíchem.
Život v regionu Turkana je neuvěřitelně těžký. Mary’s Meals však poskytuje dětem příležitost učit se, prospívat a směřovat k lepšímu životu, a tak přináší místním komunitám naději do budoucnosti. Stabilní zdroj výživy, který mají děti ve školách k dispozici, je pro rodiny naprosto zásadní. Jejich rodiče a opatrovníci se pak nemusejí strachovat o to, kde seženou další jídlo.
