Charismatická zmrzlina opět slavila úspěch

Zmrzlina v bouřce

„Zmrzlina od Mary’s Meals“ je na Charis zavedená značka a během roku se nás při různých příležitostech lidi často ptají, jestli na konferenci „zase bude zmrzlina“. Konference trvá od středy večera do nedělního odpoledne a zejména v posledních dvou dnech se nám často stává, že nabídnutou dobrotu někdo s dobromyslným úsměvem odmítne s tím, že už je „přezmrzlinován“. Pak jsou ovšem četní nadšenci, pro něž se naše zmrzka stala nedílnou součástí programu stejně jako přednášky nebo odpolední divadelní představení. „Moje paní tu vaši zmrzlinu snídá, obědvá i večeří,“ svěří se nám v jednom horkém odpoledni elegantně vyhlížející starší pán. „Já během roku zmrzlinu prakticky nejím, ale ta vaše mi tak chutná, že se jí najím do zásoby na rok dopředu,“ říká usměvavá paní s kornoutem ruce. 

A možná nejvýmluvnější je situace z pátečního večera. Asi v půl sedmé večer stojí trojice dobrovolníků ve vnějším stanu Mary’s Meals. Hrozná bouřka, obří slunečník u protějšího stánku s jídlem snad z posledních sil odolává náporům větru a trojice pro jistotu drží konstrukci stanu, aby jej vítr nezvednul. Zapnutá je i normálně otevřená čtvrtá strana, aby liják nevběhnul dovnitř. Vtom se odněkud ozve hlásek: „Dáte mi prosím ještě zmrzlinu?“ Nechápavé pohledy trojice střídá rychlá akce, když pochopí, že nejde o bouřkovou halucinaci. Bleskurychlé rozepnutí jednoho rohu stanu odhaluje, že venku v dešti je opravdu malý kluk, který přináší dvacetikorunu a dožaduje se vodové zmrzliny. Tentokrát peníze vysloveně odmítáme a k „vodovce“ zdarma přidáváme zmrzlinu pro dva zřejmě nic netušící rodiče. Trojice trochu ustaraných pohledů pak hošíka doprovází pohledem k asi 10 metrů vzdálenému vchodu do haly. Zdá se, že ta „naše zmrzlina“ je opravdu žádaný artikl.